Co vidíš? Čistý svět.

20. prosince 2012 v 21:52 | Sharaniel |  Na téma týdne
Po dlouhé době jsem opět měla chuť napsat článek a opravu moc se mi zalíbilo téma týdne.

Nemusím ani zavírat oči, abych viděla, to, co by mělo být a to, co se prostě jednou vrátí. Čistý poklidný svět bez zbyteečných hloupostí, smrti a utrpení. Bude to znít krutě, radikálně a zavrženíhodně, ale je to svět bez lidí. Lidé dávno zmařili veškeré šance na nápravu. Jako druh s sebou přinášíme puze destrukci a negativní vlivy. Nejsme nejdokonalejší výtvor přírody, ale největší hříčka, která se zvrhla v něco doopravdy strašného.
Copak to nikdo nevidí? Proč to nechcete vidět?
Je to tak jednoduché. Ano, chápu, že je to těžké, když patříme do stejného druhu, ale to není omluva pro to, abychom zavírali oči před strašnými svinstvy, která působíme přírodě, nemluvě o tom, jak se chováme k příslušníkům vlastního druhu.
Už dávno naše chování postrádá téměř veškerou logiku. Už dávno nemáme světu co nabídnout, kromě zkázy, utrpení a smrti.
Tohle je ten pověstný vrchol evoluce? no samozřejmě není, jediní, kdo si to myslí, jsme pouze mi sami a kde berete tu jistotu, že to samé o sobě neříkají třeba vlci, nebo velryby? Jak se může král korunovat sám. Vlastně pravý ctnostný a čestný král ne, nýbrž diktátor a krutý vládce ano. V tom případě to tedy všechno naprosto dokonale sedí.
Většina z nás je jenom banda zabedněných tupců kteří si myslí, že tupým životem ve stádě bude všechno v pořádku. 6e prostě prožíjí svůj život, všechno bude v pohodě a okolní problémy se jich prostě netýkají. Copak jste všichni slepí, hluší a s nutnou dávkou demence?
Tohle už není o tom, kdo je a kdo není in. Není to o tom, jaké máme známky, nebo jestli s někým chodíme. Sakra už to vážně není o nás.
Víte, jsem sobec. Relativně. Pouze co se týká ostatních lidí, k přírodě ne. Jenže problémem dnešní společnosti je to, že si lidé myslí, že nejlepší je, když jsou lidé nesobečtí vůči jiným lidem. Chápete ten problém? Jsme jako vši, které napadly, kdysi tak bujnou kštici matičky Země a staráme se pouze o to, jak se co nejrychleji a nejefekrivněji množit a jak podporovat příslušníky svého druhu.
Samozřejmě, že mnoho lidí je nastěštěstí tak moudrýcha a nejsou vůči přírodě lhostejní a ti mají můj obdiv a poklonu za to, že se dokázali odpoutat od tupého davu a jít vlastní správnou cestou. Za to, že jsou nesobečtí.
Nejsme všichni tak beznadějní, ale ta většina, která se nezmění a hlavně nechce změnit by prostě a jednoduše měla zmizet.

Můžeme mne soudit za mé nemorální a společensky absolutně nevhodné názory, ale já se jich prostě nevzdám.
Dnes jsem si vybavila, jak jsem ve školce přemýšlela, proč jsem na tomto světě. Proč zrovna mě poslali na tento svět a jaké je mé poslání. Najednou mám pocit, že to vím a nehodlám se toho pocitu vzdát. Takže vaše komentáře mohou být maximálně urážlivě, klidně můžete přijet osobně ke mě domů a dát mi pěstí do obličeje, ale má slova budou stále stejná.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 María María | Web | 20. prosince 2012 v 22:38 | Reagovat

Jsem člověk a opravdu je pro mě dost těžké přijmout představu, že bychom já, moje rodina i moji přátelé měli zmizet. Mě by asi nikdo za zvlášť moudrou a nesobeckou nepovažoval. Vůbec mě nějak rozčilují názory, že by lidstvo, nebo jeho část (například, podle nacistů, Židé), mělo "zmizet". A protože mě to chtě nechtě popuzuje, dám ti několik ošklivých otázek: Kam bys zařadila sebe? Také sobec, co nemá světu co nabídnout, nebo jsi naopak jedna z nemnoha moudrých? Pokud máš světu co nabídnout, co vlastně? A co je vlastně nejdokonalejší výtvor přírody? Podle čeho se to posuzuje a kdo je schopen to posoudit? A není snad jasné, že kdybys také nebyla člověk, ta "hříčka, co se zvrhla v něco strašného", sotva bys o své příslušnosti k druhu uvažovala? A není ještě jasnější, že kdybys byla jiný živočišný druh, žila by jsi sice v přírodě, ale chránit bys ji nemohla?
Ne, já prostě představu "zmizení" lidstva a lidí překousnout nedokážu.

2 Sharaniel Sharaniel | E-mail | Web | 20. prosince 2012 v 22:49 | Reagovat

[1]: Ale ovšem, klasicky.
Takže za prvé se poslední dobou cítím tak, že bych klidně zmizela. Nemyslím si, že mám světu co nabídnout, takže asi tak.
Co že je nejdokonalejší výtvor přírody? Snad si nemyslíš, že člověk. Jasně biologicky a fyziologicky nesmírně obdivuhodné, ale jinak? Nejdokonalejší je čistá a neporušená příroda, která funguje naprosto plynule a přirozeně bez nepatřičných zásahů, která má své vlastní zákony, ve kterých nejsou výjimky a které se nedají jen tak změnit.
Podle čeho se to posuzuje? Tak to se přiznám, že netuším. Snad podle toho, co cítím jako správné a podle toho, co tu fungovalo tak dlouhou dobu naprosto plynule.
Ani nevíš, jak bych byla ráda, kdybych nebyla člověk. A kde bereš tu jistotu, že zvířata neuvažují? Proč si myslíš, že jsou o tolik pozadu za námi, jenom proto, že jim nerozumíme? Zřejmě proto, že jsme možná my ti hloupí.
A takhle přírodu chráním jak? Jak jí chráníš Ty? Jak jí chrání naše drahé představenstvo, EU, a další povýšené organizace? pomocí manipulace s penězi, které stejně většinou zničí všechny snahy o skutečnou záchranu přírody? (př. kácení na Šumavě)

Mimochodem děkuji za smysluplný názor a vlastní pohled na věc :)
Ale stejně... nebylo by bez nás na tom světě líp? Víš, někdy by mě zajímalo, jak by země vypadala, kdyby se lidé nikdy nevyvinuli. Jaké organismy by převzali roli alfa a co by se tu dělo. Zase na druhou stranu je pravda že by to mohlo být horší (ale to už by byl opravdu hodně velký extrém)

3 María María | Web | 20. prosince 2012 v 23:07 | Reagovat

Přiznávám, že to jsem nečekala. Obyčejní lidé věří, že mají alepoň potencionálně co nabídnout a že jejich život má cenu a smysl, proto mě takle reakce dost překvapila.
Že nejdokonalejším výtvorem přírody je příroda, to je sice na jednu stranu samozřejmé, ale na druhou stranu by to znamenalo, že příroda je svůj vlastní výtvor. Může být člověk svůj vlastní otec? Je to logicky zauzlené. Ale ze všech nedokonalých výtvorů, tedy rostlin a zvířat je podle mě člověk nejdokonalejší.
Jeslti zvířata uvažují nevím, emoce i inteligenci, vyšší či nižší, mají, ale přemýšlení, sebereflexe, to je něco, co se většinou přisuzuje jen člověku a pokud vím tak nikdo nedokázal, že je to jinak.
Šumava je smutný příklad, protože tu lidé zničili před více než sto lety, když vytěžili původní les a nahradili ho zranitelnou smrkovou monokulturou.
Děkuji za odpověď a těším se na další pokračování naší diskuse

4 Sharaniel Sharaniel | E-mail | Web | 20. prosince 2012 v 23:15 | Reagovat

[3]: Taky věřím, že můj život má smysl, ale když se zamyslím nad tím, CO bych mohla nabídnout, tak prostě vím, že nic důležitého.
No jo, ono celý tenhle problém nejde vyložit nějakou správnou definicí či něčím podobným, protože existuje tolik pohledů na věc a hlavně se mi to tak nějak špatně popisuje. Prostě je to takový pocit... Člověk sám o sobě jako organismus ano, to nepopírám, ale jako bytost, která toho víceméně (neříkám, že vždy) zneužívá? To dokonalost asi nebude.
Je to možné, ale třeba jejich potenciál stále čeká na objevení... Přeci jenom i objevení a vysvětlení gravitace trvalo nějakou dobu.
Bohužel přesně tak a to jsem ještě nezmínila tropické deštné lesy. Stačí se podívat na nějaké grafické znázornění rozšíření přirozených neporušených deštných lesů zhruba před 10 lety a dnes. To je také dost zarážející.

Odpověď je samozřejmostí, jsem moc ráda za podnětnou reakci :)

5 María María | Web | 20. prosince 2012 v 23:35 | Reagovat

[4]: Jednu z možností, co je možné nabídnout, jsem naznačila pod článkem o konci světa.
A samozřejmě, člověk není dokonalý, žádný známý organismus není, ale má možnost kromě ničení i tvořit a sice dělá špatné věci, ale může si to uvědomit a polepšit se. To si myslím je velmi pokročilý stupeň vývoje. Tedy v případě, že si to uvědomí, což se opradvu nestává vždy.
A jedna otázka, tentokrát spíš zvídavá: Počítá se vesmír do přírody? Já myslím že ano, ale teké je to jedna z obtížněji představitelných věcí. Když na konci křídy dopadl na zem meteorit a kvůli následkům výbuchu vyhynuli dinosauři (a spousta dalších druhů), tak to byl dost brutální zásah do plynulého vývoje.

6 Adelaine Adelaine | Web | 20. prosince 2012 v 23:42 | Reagovat

Sákra, a já si myslela, že jsem šílenej pesimista. Holka, nesmíš to vidět tak černě. Ano, zvrtlo se to, ale napravit to jde vždy. A rozhlédni se trochu, lidi jenoom neničí, prosímtě. Nebuď tak zaslepená. Tak moc bojuješ proti zlu že ti zatemnio mozek, to se nsmí stát, o to jde.

7 Natas Natas | Web | 21. prosince 2012 v 11:55 | Reagovat

Příliš mnoho subjektivně zbarvených otázek k článku, který je víc než jasný. Přejděme od slov k činům. Někdy je fajn se ptát, přicházejí odpovědi, ale teď, myslím, je to netřeba. Stačí se podívat kolem sebe. Vždy to jde změnit, říká te, tak to také ukažte! Každý u sebe. Osočováním ze zaslepenosti a pesimismu toho nedocílíte. Vidí, co vidí, to ji nemůžete upřít. Stále nejsme ve fázi, abychom pochopili v plné síle důsledky svých činů. Nejsme jednotní, stále hledíme na jednu a tutéž věc ze svého úhlu pohledu.

8 María María | Web | 21. prosince 2012 v 13:41 | Reagovat

[7]: Pokud jde o mé otázky, já se jen ptám, co autorka vidí, protože se dívá na svět ze svého úhlu pohledu a já taky ze svého a tak prostě každá vidíme něco jiného.
Neřekla bych, že k článku není třeba otázek. Třeba když jsem ho já četla poprvé, tak mi vyzněl jako: "Všichni lidi by měli "zmizet" a zůstat by měli jen ti "moudří", co chrání přírodu." a to muselo vzbudit otázky a subjektivně je zabarvit.
Pochopit důsledky svých činů, to zní sice moc hezky, ale pokud lidé doopravdy ještě nejsou v oné fázi, tak je zbytečné je k tomu nabádat.

Ale máš pravdu, prostě každý má svůj úhel pohledu a z úhlu, který má Adelaine, se názor prezentovaný v tomhle článku může snadno jevit jako pesimistický a zaslepený.

9 Sharaniel Sharaniel | E-mail | Web | 21. prosince 2012 v 13:51 | Reagovat

[6]: Růžové to rozhodně není, světle šedé už mi to dávno taky nepřipadá, bohužel se to začíná zabarvovat skutečně do černa.
Ne, nezatemnilo mi to mozek, jenom to prostě vidím tak, jak to je. Bez zbytečných věcí okolo a omluv politiků.
Když by se na všem hledalo jenom a jenom to dobré nikdy bychom se nemohli těch špatných věcí zbavit, jak by jsi potom chtěla dosáhnout rovnováhy?

[7]: Děkuji. Jednotní nebudeme asi nikdy, ale lepší můžeme být vždycky, stačí začít u sebe, přesně jak jsi napsala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama