Po dlouhé době jsem opět měla chuť napsat článek a opravu moc se mi zalíbilo téma týdne.
Nemusím ani zavírat oči, abych viděla, to, co by mělo být a to, co se prostě jednou vrátí. Čistý poklidný svět bez zbyteečných hloupostí, smrti a utrpení. Bude to znít krutě, radikálně a zavrženíhodně, ale je to svět bez lidí. Lidé dávno zmařili veškeré šance na nápravu. Jako druh s sebou přinášíme puze destrukci a negativní vlivy. Nejsme nejdokonalejší výtvor přírody, ale největší hříčka, která se zvrhla v něco doopravdy strašného.
Copak to nikdo nevidí? Proč to nechcete vidět?
Je to tak jednoduché. Ano, chápu, že je to těžké, když patříme do stejného druhu, ale to není omluva pro to, abychom zavírali oči před strašnými svinstvy, která působíme přírodě, nemluvě o tom, jak se chováme k příslušníkům vlastního druhu.
Už dávno naše chování postrádá téměř veškerou logiku. Už dávno nemáme světu co nabídnout, kromě zkázy, utrpení a smrti.
Tohle je ten pověstný vrchol evoluce? no samozřejmě není, jediní, kdo si to myslí, jsme pouze mi sami a kde berete tu jistotu, že to samé o sobě neříkají třeba vlci, nebo velryby? Jak se může král korunovat sám. Vlastně pravý ctnostný a čestný král ne, nýbrž diktátor a krutý vládce ano. V tom případě to tedy všechno naprosto dokonale sedí.
Většina z nás je jenom banda zabedněných tupců kteří si myslí, že tupým životem ve stádě bude všechno v pořádku. 6e prostě prožíjí svůj život, všechno bude v pohodě a okolní problémy se jich prostě netýkají. Copak jste všichni slepí, hluší a s nutnou dávkou demence?
Tohle už není o tom, kdo je a kdo není in. Není to o tom, jaké máme známky, nebo jestli s někým chodíme. Sakra už to vážně není o nás.
Víte, jsem sobec. Relativně. Pouze co se týká ostatních lidí, k přírodě ne. Jenže problémem dnešní společnosti je to, že si lidé myslí, že nejlepší je, když jsou lidé nesobečtí vůči jiným lidem. Chápete ten problém? Jsme jako vši, které napadly, kdysi tak bujnou kštici matičky Země a staráme se pouze o to, jak se co nejrychleji a nejefekrivněji množit a jak podporovat příslušníky svého druhu.
Samozřejmě, že mnoho lidí je nastěštěstí tak moudrýcha a nejsou vůči přírodě lhostejní a ti mají můj obdiv a poklonu za to, že se dokázali odpoutat od tupého davu a jít vlastní správnou cestou. Za to, že jsou nesobečtí.
Nejsme všichni tak beznadějní, ale ta většina, která se nezmění a hlavně nechce změnit by prostě a jednoduše měla zmizet.
Můžeme mne soudit za mé nemorální a společensky absolutně nevhodné názory, ale já se jich prostě nevzdám.
Dnes jsem si vybavila, jak jsem ve školce přemýšlela, proč jsem na tomto světě. Proč zrovna mě poslali na tento svět a jaké je mé poslání. Najednou mám pocit, že to vím a nehodlám se toho pocitu vzdát. Takže vaše komentáře mohou být maximálně urážlivě, klidně můžete přijet osobně ke mě domů a dát mi pěstí do obličeje, ale má slova budou stále stejná.
Adelaine | 
Jsem člověk a opravdu je pro mě dost těžké přijmout představu, že bychom já, moje rodina i moji přátelé měli zmizet. Mě by asi nikdo za zvlášť moudrou a nesobeckou nepovažoval. Vůbec mě nějak rozčilují názory, že by lidstvo, nebo jeho část (například, podle nacistů, Židé), mělo "zmizet". A protože mě to chtě nechtě popuzuje, dám ti několik ošklivých otázek: Kam bys zařadila sebe? Také sobec, co nemá světu co nabídnout, nebo jsi naopak jedna z nemnoha moudrých? Pokud máš světu co nabídnout, co vlastně? A co je vlastně nejdokonalejší výtvor přírody? Podle čeho se to posuzuje a kdo je schopen to posoudit? A není snad jasné, že kdybys také nebyla člověk, ta "hříčka, co se zvrhla v něco strašného", sotva bys o své příslušnosti k druhu uvažovala? A není ještě jasnější, že kdybys byla jiný živočišný druh, žila by jsi sice v přírodě, ale chránit bys ji nemohla?
Ne, já prostě představu "zmizení" lidstva a lidí překousnout nedokážu.