Prosinec 2012

Bojíte se konce světa?

20. prosince 2012 v 22:10 | Sharaniel |  O celosvětových problémech
Bojíte se konce naší extrémně ničivé lidské éry? Bojíte se konce světa, jaký známe dnes?
Nebojte se, pouze očekávajte.

Můžeme se třeba i těšit a doufat.
Můžeme si přát změny.
Můžeme věřit ve svět bez polidštěných a lehce připitomělých bohů (ne, velké B by se tam prostě namělo v žádném případě psát).
Ve svět bez lidí.
V nové šance pro vybrané.

Třeba je konečně na čase dát věci tam, kde měly být.
Třeba konečně přišla doba, kdy se všechno spraví a bude to tak, jak to mělo být už na začátku.
A tentokrát to není pouze relativní pohled.
Vždyť se rozhlédněte kolem...
Procento mladých, kteří chtějí něčím být a mají reálné a důležitější cíle je čím dál tím nižší. Nevědí, co mají dělat. Jejich jedinou zábavu je kouření cigaret, pití alkoholu a péče o svůj zdánlivě dokonalý vzhled, blonďaté vyžehlené vlásky a čis%toučké prasátkově růžové oblečení. A těm, kteří chtějí něčeho dosáhnout se posmívají a ponižují je.
Jak to bude vypadat za deset, dvacet let až tito lidé dospějí? Co to bude za svět? Bude se ničit příroda jen proto, aby byl materiál a energie potřebná na výrobu růžového oblečení a benzínu do drahých sporťáků. Takhle to nikdy nemělo být a jestli někdo hodlá tvrdit opak, ať se vážně zamyslí nad vlastním zdravým úsudkem a nad celou situací.

Upřímně, jestli se něco zásadně nezmění, budu zklamaná. Jestli už 22. nebo 23.12. nebude jiný, alespoň o trochu lepší svět, bude to jako prohra.
Dokonce se bojím toho, že se nic nestane... že se nestane vůbec nic,

Co vidíš? Čistý svět.

20. prosince 2012 v 21:52 | Sharaniel |  Na téma týdne
Po dlouhé době jsem opět měla chuť napsat článek a opravu moc se mi zalíbilo téma týdne.

Nemusím ani zavírat oči, abych viděla, to, co by mělo být a to, co se prostě jednou vrátí. Čistý poklidný svět bez zbyteečných hloupostí, smrti a utrpení. Bude to znít krutě, radikálně a zavrženíhodně, ale je to svět bez lidí. Lidé dávno zmařili veškeré šance na nápravu. Jako druh s sebou přinášíme puze destrukci a negativní vlivy. Nejsme nejdokonalejší výtvor přírody, ale největší hříčka, která se zvrhla v něco doopravdy strašného.
Copak to nikdo nevidí? Proč to nechcete vidět?
Je to tak jednoduché. Ano, chápu, že je to těžké, když patříme do stejného druhu, ale to není omluva pro to, abychom zavírali oči před strašnými svinstvy, která působíme přírodě, nemluvě o tom, jak se chováme k příslušníkům vlastního druhu.
Už dávno naše chování postrádá téměř veškerou logiku. Už dávno nemáme světu co nabídnout, kromě zkázy, utrpení a smrti.
Tohle je ten pověstný vrchol evoluce? no samozřejmě není, jediní, kdo si to myslí, jsme pouze mi sami a kde berete tu jistotu, že to samé o sobě neříkají třeba vlci, nebo velryby? Jak se může král korunovat sám. Vlastně pravý ctnostný a čestný král ne, nýbrž diktátor a krutý vládce ano. V tom případě to tedy všechno naprosto dokonale sedí.
Většina z nás je jenom banda zabedněných tupců kteří si myslí, že tupým životem ve stádě bude všechno v pořádku. 6e prostě prožíjí svůj život, všechno bude v pohodě a okolní problémy se jich prostě netýkají. Copak jste všichni slepí, hluší a s nutnou dávkou demence?
Tohle už není o tom, kdo je a kdo není in. Není to o tom, jaké máme známky, nebo jestli s někým chodíme. Sakra už to vážně není o nás.
Víte, jsem sobec. Relativně. Pouze co se týká ostatních lidí, k přírodě ne. Jenže problémem dnešní společnosti je to, že si lidé myslí, že nejlepší je, když jsou lidé nesobečtí vůči jiným lidem. Chápete ten problém? Jsme jako vši, které napadly, kdysi tak bujnou kštici matičky Země a staráme se pouze o to, jak se co nejrychleji a nejefekrivněji množit a jak podporovat příslušníky svého druhu.
Samozřejmě, že mnoho lidí je nastěštěstí tak moudrýcha a nejsou vůči přírodě lhostejní a ti mají můj obdiv a poklonu za to, že se dokázali odpoutat od tupého davu a jít vlastní správnou cestou. Za to, že jsou nesobečtí.
Nejsme všichni tak beznadějní, ale ta většina, která se nezmění a hlavně nechce změnit by prostě a jednoduše měla zmizet.

Můžeme mne soudit za mé nemorální a společensky absolutně nevhodné názory, ale já se jich prostě nevzdám.
Dnes jsem si vybavila, jak jsem ve školce přemýšlela, proč jsem na tomto světě. Proč zrovna mě poslali na tento svět a jaké je mé poslání. Najednou mám pocit, že to vím a nehodlám se toho pocitu vzdát. Takže vaše komentáře mohou být maximálně urážlivě, klidně můžete přijet osobně ke mě domů a dát mi pěstí do obličeje, ale má slova budou stále stejná.