Květen 2012

Hloubka myšlení

27. května 2012 v 21:21 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Ačkoliv název článku vypadá opravdu hlubokomyslně, nebude to nic jiného než pohé a relativně krátké zamyšlení.
Chtěla bych stručně, ale zároveň přesně popsat onu myšlenku o tom, jak jsou všichni lidé povrchní a jak se mnohdy ani nesnaží pohlédnout do něčí duše, ale jaksi nevím, jak najít ta správná slova. Stále tomu něco chybí. je to takové to, jak přemýšlíte a víte, že byste to zachvilku vymysleli, ale najednou narazíte na jakousi zábranu, která vám z nepochopitelných důvodů nedovoluje přemýšlet dál a vy tento problém zřejmě nikdy nevyřešíte.
Je to jednoduché i složité zároveň. Stačí jenom vědět, jak to máme udělat a jak máme myslet. To, co vím je, že mě zajímají převážně vnitřní hodnoty ostatních, ale to oni zřejmě nevědi. Nebo jim to je, bohužel, zcela jedno. Ráda bych alespoň z části poznala a pochopila duše ostatních, ale oni mi to neumožní. A proč? Protože nechtějí, protože ve většině případů smýšlejí povrchně a já je z těchto povrchních důvodů a prvního dojmu jaksi nezajímám. a jestliže nenastane situace, že by je se mnou zavřeli v jedné místnosti na delší dobu, hrozí, že to takhle bude napořád. Ano, krása je sice dobrá věc a pro ty, kteří neovládají a neholdují mozkovým a myšlenkovým pochodům je velice dobrá, ale co mi druzí? Proč téměř nikdo nedokáže pochopit, že krása je něco, co může hned zmizet, ale že duše a nitro je to, co nám navždy zůstane? Že jste takoví, jaká je naše duše? Že se snažíme pochopit, proč jsou ostatní jiní a co na tomto principu nechápou? Proč vkládají svůj krátký život a naděje do něčeho tak pomíjivého, jako je vzhled? Jak hluboko se musíme zamyslet, abychom došli k řešení? A můžeme k tomuto řešení vůbec někdy dospět? A i kdybychom k tomu řešení jakýmsi zázrakem dospěli, pochopí to ostatní? A nebude to zbytečné, když na to budou ostatní kašlat a bude jim to pořád stejně jedno? Nebude to k ničemu, když v tom budeme zase sami?
Ale ano, bude. Sice budeme mít lepší pocit a budeme chápat, ale oni nebudou vědět a i když jim to sebelépe vysvětlíme, zřejmě nepochopí. je to něco, k čemu sami nestačíme, ale zároveň je to jedna z těch věcí, které jsou krajně nemožné. nemůžeme změnit pohled ostatních na tento svět a nemůžeme změnit skutečnost, že povrchnost vládne světu. jediné co nám zbývá, je polknout a vydat se s davem vzhůru k uzavření duší a pohledu na tělesnou schránku. Hodně štěstí tomu, kdo v tom nalezne štěstí, já to nechci jen tak lehce vzdávat a hodálm bojovat za své vnitřní hodnoty.