Duben 2012

Světlo času

18. dubna 2012 v 19:21 | Sharaniel |  Na téma týdne
Světlo. Svit. Záře. Naděje.
Také si představujete něco pozitivního? Něco, co člověku dodáva naději a sílu?
Přesně to nádherné světlo, ať už skutečné, nebo pouze abstraktní, které nám dodává sílu jít dál.

Světlo tu bylo pořád a snad tu i pořád bude.
Minulost prosvítá, přítomnost svítí a budoucnost se projasňuje.

Minulost prosvítá
Naše činy se promítají z minulosti do přítomnosti a budoucnosti. Je to tedy to světlo, kterým jsme už prošli. Je to něco, co nás určitým způsobem změnilo. Něco, co nám ukazálo, jací máme být. Je to síla, která nám dodávala naději.
Pár dní před vyhlášením tohohle téma týdne jsem napsala článek - Světlo, kde je zvěřejněna fotografie, která se snad objeví i na blogu autorského klubu mezi fotkami na téma týdne.

Přítomnost svítí
Právě teď, když si čtete tato slova svítí vám na stole lampička a počítač (nebo displej) Ale o tom nemluvím. Přeci i kdybychom byli v temné místnosti, kde jsou všechna světla zhasnutá, nějaké světlo by tam bylo. Svítily by vaše oči. Vaše duše by vydávala světlo, které z nás dělá to, co jsme. Někdo tomu může říkat aura, což ovšem není ani tak přesné. Aura znázorňuje víceméně a především naši aktuální náladu a už ne tolik naši duši. Tohle světlo naší duše je naprosto specifické a není jednoduše vysvětlitelné. Může to být takový ten druhý hlásek ve vaší hlavě (nebo chcete-li srdci), který vám pomáhá při rozhodování. Je s námi každý okamžik, každou vteřinu a při každém nádechu.

Budoucnost se vyjasňuje
To je snad jasné. Naší cestu životem osvětluje právě toto světlo. Bližší budoucnost je jasněji ozářená, než ta vzdálená, kam naše světlo zatím nesahá. Až se přiblížíme, možná něco uvidíme.

Problémem dnešního světa je, že lidé jsou slepí. Nevidí své vlastní světlo, neznají vlastní duši. Znát vlastní světlo a vidět svou duši je neskutečné bohatství. Vědět, kdo skutečně jsme...
Někteří své světlo uvidí hned a budou takový, jakými chtějí být. Avšak jiní, kteří byli dlouhý čas slepí, po procitnují zjistí, že třeba mělií být jiní, že něco promeškali, že jim utekl životní moment, šance, cíl.

Čekejte, na okamžik, kdy spatříte své světlo. Nezapomínejte a věřte.


Citáty o životě

17. dubna 2012 v 21:40 | Sharaniel |  Citáty a moudra
(Upozorňuji, že se jedná o vlastní tvorbu!!)
  • Nezapomínej, prožívej a věř.
  • Život není nikdy tak prázdný, aby jsi nemohl říct jediné slovo.
  • I z nejdnudnějšího života se v pouhém okamžiku může stát příběh na několik knih.
  • Jednou možná pochopíš to, co jiní nechápou, ale oni zase pochopí něco, co nechápeš ty.
  • Myslet si, že všichni myslí stejně je hloupost. Myslet si, že všichni máme stejné podmínky je hloupost stokrát větší.
  • Témeř vše, co si přeješ můžeš získat. Stačí jenom jít a vzít si svůj sen.
  • Je tu náš život, jsou tu naše životy a pak je tu něco, co naplňuje naše životy.
  • Chci ve svém životě něco dokázat. Ale pro koho? Přeci pro svůj lepší život.
  • Zapomenout starý příběh je jako, když zapomeneš trojčlenku. Co ty víš, kdy to budeš potřebovat.
  • Kouzlo života spočívá v tom, že ti nikdo nedá návod na to, jak ho prožívat.
  • Neexistuje život, který by byl méněcený. Jsou pouze lidé, kteří si myslí, že jsou něco víc.

Světlo

10. dubna 2012 v 19:37 | Sharaniel |  Básně

Světlo

Světelné paprsky tmu zahnaly,
svět osvobil se z drápů zla.
Lidé krásnou pravdu poznali,
že probudili se ze zlého sna.

Přišla přání tmou odpíraná,
voda třpytící se v krůpějích.
I obyčejná tráva byla nádherná,
našli smysl v nových nadějích.

Kouzelná síla rozbřesku,
jenž vnáší radost bytí
a zahání stopy po stesku,
když radost chce ven jíti.

Příchod každodenní symfonie,
zázrak radosti světelné.
To není žádná Narnie,
nýbrž život, pánové.


Odhalení duše

9. dubna 2012 v 19:37 | Sharaniel |  Básně

Odhalení duše

Toužila být sama sebou,
přála si vidět svět.
Chtěla říci tolik vět,
nevěděla jak být sama sebou.

Cítila svou silnou duši.
Přála si, aby byla tryskající
ale vzpomínky byly vřískající.
Přes kouzlo neslyšících uší.

Poslouchat se snažili,
jenže ona nevěděla,
jak by vše pověděla.
Naději jí darovali.

Cítila se silnější,
s myšlenkou na pochopení
a při čekání na rozuzlení,
připadali jí přívětivější.

Odhodlala se to říci,
s odhozením přetvářky
a bez své věčné masky.
Ano, dokázala to říci.

Avšak reakci nečekala,
zklamalo jí, že se smáli.
Chtěla, aby jí štěstí přáli.
Místo radosti plakala.

Oni dál svou masku měli,
Nesnažili se ani pochopit,
jen její sen potopit.
A postupně jí zavrhli.

Začas se vzchopila,
chtěla jim otevřít oči,
věděla, že jsou k pláči.
Konečně pochopila.

Znovu se před ně postavila.
Obhájujíc názor duše,
zachránila se a spíše
svůj sen oživila.

Pořád se jí smáli.
Cítila k nim lítost.
Neznali upřímnost,
jenom předstírali.

Něco v nich se probudilo,
a najednou pochopili,
co strašného způsobili.
To svědomí se probudilo.

Ona byla vítězem,
oni byli poraženi.
Vlastní duší zrazení.
Odtrašujícím příkladem.

Tajemný třpyt

8. dubna 2012 v 19:37 | Sharaniel |  Svět v detailech
Tam, kde by to lidské oko nečekalo,
třpytí se záře jasná.
Barvy, pro které by srdce zaplakalo,
schované kdesi v koutě.

Znovu láká Tě duhová barva krásná,
avšak stále nevíš.
Ukryté barvy štvou tě,
v tom se nemýlíš.


Od vrabce až po sýkorku

7. dubna 2012 v 19:45 | Sharaniel |  Ostatní zvířata
Jaro už je s jistotou tady a ani ptáčkové nezahálí.
Na fotkách je krásný vrabeček, zvonci zelení a sýkora modřinka.

Technika: Olympus E-600, objektiv 50-200mm
Kde? u našeho domu
Kdy? 6.4.2012
Vrabec domácí

Relativní svoboda slova

6. dubna 2012 v 20:17 | Sharaniel
Svoboda slova? Ano, době demokracie teoreticky ano
Ale...
Necítíte se někdy tak trochu omezeni společností? Nemáte někdy pocit, že to, co chcete říct je proti nějakému nepsanému sociálnímu zákonu? Prostě a jednoduše, že se někdy nehodí něco říct, že musíme mlčet, i když bychom to chtěli vykřičet do celého světa.
Jistě, i ten nejupřímnější člověk to někdy musel zažít.
Ono v dnešní době se dá říci, že je v podstatě sebezničující být ve všech ohledech upřímný a říkat vždy a všude pravdu. Vlastně to nejde. Nikdy to nešlo a nikdy to ani nepůjde, bohudík.

Jediná naprostá svoboda slova jsou naše myšlenky. Naše vnitřní slova, jednostranný monolog, který nám mnohdy pomůže v neřešitelných situacích. Nejvíc v bezpečí se cítíme právě ve vlastní hlavě, protože to, co jednou řekneme už nejde vzít zpátky, ale myšlenky si můžeme přetvářet a měnit podle svého a nikdo to neuvidí a neuslyší. Je to náš svět.

Když píšu tenhle článek, dochází mi, že svoboda slova, kde můžeme být o něco více upřímnější než tváří v tvář je právě internet. Do tohoho (a hlavně předchozího článku) píšu to, co bych možná nikdy nahlas neřekla. Dávám vám přečíst své úvahy, které by jinak zůstaly skryté, čímž by byla svoboda slova jaksi omezena.

Žít život, který ostatní nechápou...

5. dubna 2012 v 19:43 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Nepřipadám si stoprocentně šťastná, ale zase si připadám lépe než předtím.
Dřív jsem tak nějak nevěděla co chci. Teď alespoň tuším a částěčně jsem pochopila, že pro to, abych se cítila šťastná, nemusím dělat to, co ostatní. Nemusím se zase tak urputně zajímat o jejich názor, jde přeci o můj život a o mé pocity.

Jenže oni nechápou. Nové kamarády, kterým by stálo za to říkat své pocity a svěřovat se, nemám a ti staří to prostě nepochopí. Už teď vidím před očima jejich zvláštně se tvářící obličeje, že nejsem taková jako oni. Že občas klidně ráda zajdu na párty, ale nlíbí se mi to jako smysl života, že nechci plánovat v létě návštěvy koupálka apod. jasně, chci něco zažít, ale jinak a s jinými cíly a prioritami.
Netuším, co mám dělat. Dál si žít svůj vlastní život a vzdalovat se od starých kamarádů s malou nadějí, že si třeba najdu kamarády nové? Nebo mám předstírat, že jsem šťastná tak, jak si mě ostatní představují, že mě baví dělat to, co dělají všichni?

Je to začarovaný kruh. Z celého srdce bych si přála najít člověka, který by m pochopil a který by byl se mnou a společně bychom žili život, který by naplňoval nás oba, jenže v poslední době mi přijde, že lidé se dají "poznat" jenom na akcích a oslavách, kam ale většinou chodí právě ty typy, které to baví a já rozhodně nehodlám vymetat každou párty, abych nalezla nějakou vyjímku, která je na tom stejně jako já.
Strašně ráda bych se něčemu věnovala, potřebuji nutně něco, co mi dodá smysl života. Vím, co by to mohlo být, ale nevím jak toho dosáhnout. Už mi nestačí žít jenom z vidiny v lepší budoucnost.
Mám silné přesvědčení, že je tady něco víc než lidé. Že každý z nás má svůj vznešený cíl. Že život je prostě o důležitějších věcěch, než jak člověk vypadá, kolik lidí ho zná a jak moc je oblíbený. Ano, potřebujeme ke svému životu lidi. Někdo víc, někdo míň.
Je to zvláštní. V jednu chvíli si připadám, že mí kamarádi jsou takoví jako já, jenže pak se stane něco, co mě utvrdí v tom, že jsem v něčem jiná. Mám jiné hodnoty, ale nevím, jak jich dosáhnout. Nevím, čím mám naplnit své srdce.

Prosím poraďte... cokoliv mi může pomoci pochopit, jak z téhle situace vem.