Prosinec 2011

8.12.2011 - Šílené. Ano, přesně takové to je.

8. prosince 2011 v 20:52 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Když někoho chcete vidět nebo potkat kupodivu se vám to prostě nepovede. A čím více toho daného člověka potřebujete alespoň zahlédnout, tím menší je šance na to, že ho skutečně zahlédnete.
Ovšem pokud se jedná o to, koho vidět nechceme, toho nejčastěji potáváme a v ty nejméně vhodné okamžiky.
Jo, tohle je šílené.
Nejvíc šílené na tom je to, že vlastně ani nevíte proč to děláte. Jenom vám něco hlukoko (vlastně ne zas tak hluboko) uvnitř říká, že to prostě musíte zkusit. Že si musíte být jistí, musí se to zkusit. Jenže, kdy a jak, když toho člověka nepotkáte a když už náhodou jo, tak se to absolutně nehodí?
Nebylo by nakonec lepší se na tohle všechno vykašlat a zapomenout? Jak ráda bych to jen tak zahodila a přestala to řešit. Jenže.. vím, že bzch si to šeredně vyčítala. Prostě nemůžu, musím si být jistá, jedině potom bz teoreticky mohl přijít někdo nový.
Kde jsem udělala chybu? Udělala jsem vůbec nějakou? Nedělám je to složitější než to je? Chci slyšet, jak to doopravdy je?
Ano, chci... a co budu dělat potom, až to budu vědět taky netuším, ale myslím, že to bude lepší než žít v nejistotě, alespoň budu vědět, jak se mám chovat a že konečně můžu zapomenout.

Šílenost
Ne, to snad ne. I když jestli s sebou šílenost přináší odvahu, brala bych to, ani nevíte jak moc.
Nemůžu to už dále odkládat, nechci aby bylo pozdě.

Co mám dělat? Co mám, sakra, dělat?
Vím, prostě půjdu a dokážu to bez toho, abych si každou vteřinu říkala, že to je šílenost. Věřím tomu, povede se mi to a budu vědět.