Květen 2011

Neznámá budoucnost

29. května 2011 v 20:56 | Sharaniel |  Na téma týdne
Co je to budoucnost?
Je to něco, co je teprve před námi. Úsek, ke kterému teprve dorazíme. Leží před námi na cestě a nikdy se nedozvíme co skrývá, pokud k ní nedojdeme. Jenže jakmile k ní dorazíme, stává se zní přítomnost a později právě budoucnost a přítomnost společně ovlivňují minulost.

Co je v budoucnosti?
V budoucnmosti leží naše sny a osudy. Budoucnost si představujeme, ale také vytváříme a proto jenomy my a náš osud ovlivňují to, co bude v budoucnosti. Jedno je ale jisté. V budoucnosti všichni umřeme. Někdo v bližší budoucnosti, někdo ve vzdálenejší. A tady nebude nikoho, zvláště potom osud, zajímat, že vaším snem bylo být nesmrtelný.

Orchidea

28. května 2011 v 13:42 | Sharaniel |  Rostlinná říše
Jedna taková tmavě růžová a krásná orchidej. To víte, měli ji ve slevě a to by nebylo něco v pořádku, aby hnedka neskončila u nás v "orchideovém" koutku.

Technika: Olympus E-600, objektiv 50-200mm
Fotografie vlastní (i když bez podpisu jako vždy - zoner nejde a nechce se mi podpis vkládat na každou fotku zvlášť :)) ZÁKAZ KOPÍROVÁNÍ



24.5. Žádný strach, žiju!

24. května 2011 v 20:54 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Ačkoliv to teď s mojí aktivitou bylo velice slabé, mám pro to pádná vysvětlení!
Bylo Mistrovství světa v hokeji a ještě pořád se hraje NHL - mimochodem, zkusme si tipnout vítěze :D
Ono vlastně ani nebylo co psát. Všechno ohledně hokeje je tak naprosto úžasné, že si to ani můj blog nezalouží.

Ale aby to nebylo s tou aktivitou tak slabé, za měsíc květen mám už určitě jeden článek - tento. Plus bych chtěla napsat jeden nebo dva články s fotkami, kterých také o něco přibylo.
Ale netuším, jestli to zvládnu. Moje myšlenky se pořád točí jenom kolem hokeje :P
A zase... není co byh mohla napsat a zároveň se to netýkalo hokeje. I ve škole, když jsme dělali podle grafu věty, vymýšlela jsem jenom věty týkající se hokeje. Díkybohu, že jsme to nemuseli číst nahlas.

Jo a jen tak naokraj. ten čas tak letí, že tenhle čtvrtek byla poslední třídní schůzka. Hrůza. Už jenom něco málo přes měsíc. Chtěla by to začít něco dělat. Jak jsem psala v září, že se chci všem zapsat do paměti. Hahaha... zase těžká naivita a nic se nekonalo. Tak ještě tady je škola v přírodě, kam ale jedeme jenom holky ze třídy, takže to vypadá na nudu a školní dvoudenní výlet, kam pojedeme celá třída. No tak snad...

Jak to tak vypadá, zapomněla jsem, jak psát články. protože tohle je naprostá blbost a kravina, není tady nic, co by stálo za přečtení. V posledním odstavci se to pokusím napravit.

Těch několik týdnů přineslo velice příjemné zjištění. Nalezla jsem svůj smysl života. Svůj cíl a obrovský sen, za který hodlám doopravdy bojovat a nezvdávat se! Tohle je něco, co mě nikdy nesmí pustit, čeho se musím držet a budu štastná. Mám na to určitě 4 roky a je jenom na mě, jak se na to za tu dobu připravím, V první řadě by to chtělo zhubnout, dále upravit svůj vzhled a tak dál... Víc potřebuji vědět jenom já a moje dvě spolubojnice za sen :)

Hezký a snad i u vás slunečný květnový den :)