Leden 2011

Pod rouškou internetu

31. ledna 2011 v 16:53 | Sharaniel |  O internetovém světě
Internet. Síť plná mnoha slov, mnoha myšlenek a mnoha lidí. Reálných, virtuálních nebo některých, kteří jsou něco mezi tím. Tak trochu virtuální, tak trochu reální.
Na internetu můžeme v podstatě být kým chceme, říkat co chceme a být takoví, jací v reálném životě jen tak nebudeme nebo nemůžeme být.

Ve většině připadů se z těchto v reálném životě nevýrazných lidí stávají pravé opaky. Věříme, že internet skutečně poskytuje 100% ochranu údajů, ale už nedomýšlíme, že tu 100% vytváříme jen a jen mi sami. Napíšete si do profilu své celé reálné jméno? Vaše procento anonymity značně klesá a pokud k tomu přidáje údaje o bydliště nebo datu narození, je již téměř nulová.

Je tedy dobře, že máme a využíváme internet?
Ale ano. Jenom musíme vědět, jak máme internet používat a nesmíme ho zneužívat. Záleží jenom na nás, jak hodně chceme odkrýt tomuto virtuálními světu svou pravou tvář a je zase jenom na nás, jestli si vytvoříme zcela novou tvář. Takovou, jakou bychom nejraději chtěli i v reálném životě, ale tam to nedokážeme. Můžeme psát své názory, i přesto, že víme, že do očí bychom to nikomu neřekli. Internetová síť nám vlastně podporuje psychiku.

Například.
Napíšete příběh, který zvěřejníte na blogu. Spousta lidí si ho přečte. Vy byste ale nikdy neměli odvahu přečíst příběh třeba třídě nebo i rodičům. A tak to tedy dáte na ten internet. Lidé, kteří vás absolutně neznají, tudíž jsou vůči vám naprosto nezaujatí (mělo by to tak být), vám řeknou svůj názor. Napíší jestli se jim to líbí, popřípadě vaši práci náležitě kritizují. Ale určitě to není tak hrozné, jako na kdyby stál kritik před vámi, obracel oči vsloup a dělal všemožné ksichty, z kterých vám je hned jasné, co si doopravdi myslí.
A tady se dostáváme k dalšímu problému. Co si kdo skutečně myslí? Napíše pár písmen, ale v žádném případě nevíme, jestli to myslí vážně nebo jsou to jenom prázdná písmena. To znamená, že internet je také skvělou možností na lhaní. Ano, takových lidí by se našlo spoustu. Chtějí být alespoň na internetu dokonalí a nedostižní a proto lžou, až tiskne. Tedy vlastně ne, lžou tak, až cvaká (klávesnice).

Závěrem vám nechávám prostor k popřemýšlení. Je skutečně internet tak prospěšný? Můžu si na internetu dělat co chci? Jak je to vlastně s tou anonymitou?
Některé otázky jsou částečně zodpovězené v textu, ovšem důvodem napsání tohoto článku jste vy. A tím pádem znamená, že vy si z toho máte něco odnést. Odnesete si toho více, když nad tím skutečně zapřemýslíte.

Hezký zbytek dne, Sharaniel :)

Trapas o fejetonu

30. ledna 2011 v 18:45 | Sharaniel

JE TO VŮBEC FEJETON?

Odpovědi prosím do komentářů :)

Trapas o fejetonu
Kolikrát se prostě nepovede napsat něco smysluplného a vy potom jenom bloumáte nad prázdnou stránkou a maximálně sesmolíte pár přitroublých blábolů. Ale co takhle napsat o těch blábolech? Kdysi jsem zaslechla, jak se někdo pokoušel napsat fejeton.
Po několika hodinách namáhavé práce se to prý povedlo a bylo na čase ukázat ten výtvro světu, tedy třídě. Dotyčná osoba nadšeně přišla před tabuli s pokusem prezentovat svůj výtvo a popřípadě sklidit zasloužený úspěch. Jenže co se nestalo. Podle autorova vyprávění měl být fejeton opravdu vtipný, ale naneštěští se místo potlesku ozvalo jenom protáhlé "Co?" a po rozhlédnutí autor spatřil nechápavé obličeje, ve kterých se jasně zračilo očekávání nečeho lepšího. A tak se ten zklamaný člověk odebral zpátky do lavice a myslel si přitom něco jako "Proč se nesmáli? Vždyť mě to připadá tak vtipné, že jsem to málem nezvládla přečíst..."
A kdo že to tedy byl? Moment, tohle není minulost, to bude budoucnost a za pár okamžiků, až tohle dočtu uvidím já ty nechápavé obličeje a budu zklamaná z neúspěchu a nepochopení.

Milovníci koní, POZOR!

30. ledna 2011 v 15:55 | Sharaniel

Milovníci koní, POZOR!


Dovoluji si slavnostně vám představit můj nový projekt.



Tuto stáj sem založila teprve včera, ale myslím, že jsem na ní docela zapracovala. Ohromně me tedy potěší, když někdo projeví zájem a stane se aktivním členem v této oddechové záležitosti.
Je to opravdu jenom oddechové, ale i přesto si myslím, že hezké.

No, více názorů nechám na vás.
Budu se těšit v komentářích :)

A abyste si nemysleli, že vás chci po takové době odbýt jenom tímto článkem počketje si do 18:45. Na tu dobu je totiž přednastavený článek s fejetonem, kde budu opět potřebovat váš názor.

Puštík bělavý

27. ledna 2011 v 19:19 | Sharaniel |  Ostatní zvířata
Puštík bělavý je krásná zajímavě zbarvená sova. Je blízký příbuzný puštíka obecného, avšek narozdíl od něho se na našem území téměř nevyskytuje.
A teď už fotografie:

Technika: Olympus E-510 + 50-150mm
Autor: Šárka Stuchlíková (Sharaniel), prosím nekopírovat!


Sova pálená

26. ledna 2011 v 18:12 | Sharaniel |  Ostatní zvířata
Přináším fotky velmi sympatické a fotogenické sovy pálené. Je pravda, že mohla více pózovat a spolupracovat, ale co bych od ní očekávala. Určitě nebyla nadšená z toho, že jsem kolem ní doslova poletovala s foťákem.

Technika: Olympus E-510 + 50-150mm
Autor: Šárka Stuchlíková (Sharaniel), prosím nekopírovat!


24.1.2011 - Roztomilý tělocvik

24. ledna 2011 v 17:23 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Zase mě jednou napadlo popsat obyčejný den strávený ve škole. Nic detailního to nebude, jenom taková lehká zmínka o několika událostech.

Samozřejmě, že hned jak jsem ráno přišla do školy všichni řešili to, co se dělo v pátek. Že to byl jejich nejhorší den, že se učiteli něco stalo a já jsem samozřejmě vůbec nevěděla o čem že to mluví a nikdo se neobtěžoval s tím, aby mi to řekl. No nic, přestalo je to bavit už o druhé přestávce, díkybohu. V prvních dvou hodinách (Fy a Př) se nestalo nic, co by stálo za zmínku. Ovšem v hodině matematiky se na nás přišla podívat paní ředitelka, aby se přesvědčila, že tři lidé z tohoto předmětu propadají. Dostali jsme relativně jednoduchou soustavu rovnic na vyřešení. Já jsem to vyřešila, ale vycházelo mi velký dělení, takže jsem si řekla, že to musí být špatně a celý jsem to škrtla. Jasně, že to nakonec bylo dobře, ale to bych nemohla být tak líná a musela si to vydělit. Jako druhý "test" jsme dostali za úkol vypočítat příklad na dělení se zbytkem, který prý spočítali děti v 5. třídě za 5 minut a to všichni. Od nás to spočítali jenom dva, těm ostatním to příšerně trvalo, natož ještě, aby stihli zkoušku. Relativně vtipná hodina, když si vezmete, že všichni byli ve stresu, protože to byla poslední chvíle, kdy vám mohli změnit konečnou známku... A vy to ještě takhle pokoníte. No upřímně doufám, že si mě moc nevšimli a že mi tu jedničku nechají.
Další část (Čj a Che) opět za nic nestála, ale k obědu mohu něco napsat. Hnůj, žrádlo pro prasata rozblemcaná, ulepená, rozvařená a odporně vypadající i chutnající věc. Tedy vlastně halušky. Halušky, která "malinko" rozvařili. Absolutně nechápu, jak se tohle mohlo někomu povést. To bych z těch halušek nezvládla udělat ani já, a to je co říct! Takže to nakonec dopadlo tak, že ti, kteří byli tak odvážní a nechali si to vůbec dát na talíř seděli u jednoho dlouhého stolu (kupodivu byla jídlena plná) a dělali zhnusené obličeje a zvuky. Načež jsme se jako jedno stádo zvedli a společně skryti v davu jsme šli tu srajdu odnést.
Kámoška se mě zeptala, jestli si s ní nedám pizzu, že má peníze. Samozřejmě jsem nadšeně odpověděla a už jsme vyrazili. Dali jsme si extra sýrovou, jejíž oficiální název byl Sýrový mix. Snědli jsme ten nový výborný oběd a čekaly na tělocvik.
Opravdu jsem se dočkali. Přišlo nás tam 6 z toho jsme jenom 4 cvičily, alespoň, že to vyšlo do dvojic :) A nečekaně jsme hráli volejbal. Málo lidí znamenalo, že spoustu očí často koukalo na mě. Vážně se nemusely dívat, jak kazím a neumím tuhle pitomou míčovou hru. Přežila jsem to, i přes to, že se mi jako vždy smáli (samozřejmě v dobrém a já jsem se také smála), ale stejně mě to strašně štvalo. Chtěla jsem se trefit, chtěla jsem to udělat dobře, ale prostě a jednoduše to neumím a vůbec není pravda, že když se snažím je to lepší (ve volejbalu to vážně neplatí). Spíše naopak.

Přeji hezký den :))

Muž, který naslouchá koním - Recenze

23. ledna 2011 v 14:00 | Sharaniel |  Recenze - knihy
Muž, který naslouchá koním
Monty Roberts

Kniha přímo popisuje autorův život a práci s koňmi. V poutavě napsané publikaci se postupně dozvídáme, co Montyho vedlo k tomu, aby našel bezbolestnou a netraumatizující metodu, při které si můžete získat důvěru koně. Přesně vypráví o tom, jak se vypravil za volně žijícími koňmi - mustangy a pozoroval jejich přirozené chování ve stádě. Dozvěděl se základy metody, kterou později nazval "napojení" a zdokonaloval se v její aplikaci na mladých nebo problémových koních.
Ale ne vždy je všechno tak jednoduché. Aby vůbec mohl začít praktikovat tyto nové a v podstatě revoluční způsoby musel odejít od otce, který věřil jenom svým krutým metodám a ostatní zatracoval. Ovšem ani tak neměl vyhráno. Bylo důležité najít si klienty, kteří by k němu dali koně na výchovu, ale i tak se nakonec rozhodl, že požádá o radu zkušeného profesionála. Ten mu poradil zvláštní věc. Jelikož si tuhle radu Monty vydřel a vážil si jí uposlechl, i když byl plný pochyb. Nakonec se ukázalo, že to bylo to nejlepší co v životě udělal a stával se úspěšným a známým nezi chovateli koní.

Šeltie a australská kelpie

22. ledna 2011 v 16:56 | Sharaniel |  Ostatní zvířata
Zase zvířata. Vím, že to nejsou takové ty extravagantní zajímavé fotky, ale snad také potěší.
Pokouším se dát sem na blog co nejvíce ukázek mé práce s foťákem.

Technika: Olympus E-510 + 50-150mm
Autor: Šárka Stuchlíková (Sharaniel), prosím nekopírovat!

Opět jenom ukázka, více toho je v tomto  albu na rajčeti.



Chvalozpěv na jazyk český.

21. ledna 2011 v 21:20 | Sharaniel |  Na téma týdne
Český jazyku, ty jsi tak hezký, tak hezký.
Ty cizí stihne konec brzký, brzký.
Kdo Tě neovládá,
toho si záhuba žádá.

Tak nějak, spíše tedy lépe, by mohl vypadat chvalozpěv na český jazyk. Vždyť můžeme být hrdí, že máme takový krásný a barvitý jazyk. Můžeme být rádi a trochu se i vytahovat s tím, že náš jazyk patří mezi ty těžké, pro některé cizince je nemožné vyslovit "ř" a podobně.

Proč stále více lidí odchází do jiných zemí? Ano, je to z velké části otázka ekonomiky, ale i přesto. Nepřijde jim to blbé? Opustit svou zemi a nechat ji napospas jen tak osudu? Není jim blbé za čas zapomenout tuto nádhernou řeč a potom si ji (v lepším případě) pracně oživovat?
Spisovný český jazyk by měl být něco jako voda. Měli bychom ho nutně potřebovat k životu a zkomolené výrazy by nás měli otravovat, jako špatná voda.

Kdyby to v dnešní době nebylo nezbytně nutné neučila bych se jiný jazyk. Tenhle český by mě bohatě stačil. A že mě nezajímají jiné země? Znám já snad celou českou republiku? Prošla jsem všechna zákoutí této relativně malé země? Ani náhodu. Nechci pryč a chci zůstat. Bojovala bych za svou zemi, tak jak by to měli udělat všichni. Všichni, kteří měli to jedinečné štěstí a narodili se právě tady v Česku a mají jedinečnou možnost považovat češtinu za svůj rodný jazyk.

Je to k pláči, že spousta vzdělaných lidí odsud odchází a nepomáhají této jedinečné zemi v rozvoji. Máme nádherné dějiny a kdyby nebyla 2. světová válka kdo ví, na jaké úrovni by jsme teď byli. Můžeme být ten nejvynalézavější, nejinteligentější a nejlepší zemí. Stačí jenom chtít a neutíkat. Nevzdávat se a mluvit jazykem českým. Neříkám vám, abyste se teď přestali učit angličtinu a ostatními jazyky opovrhovali, to v žádném případě. Jenom se snažím upozornit na to, že si máme cenit toho, co máme.

Český jazyk je krásný a je vážně hnusné prznit ho ThAkOoVýÝmToO pÍíÍsÁáNíÍm (takovýmto psaním, že mi to ale dalo, než jsem to napsala), což je stále omílané téma diskuzí a hádek. Nebo se snad češtiny v podstatě úplně vzdát a psát jenom anglickými či jinými slovy, popřípadě psaním zkratek pro lenochy - Jj, njn, tk, a další. Když potřebuji něco rychle napsat taky tam třeba použiji nějakou ze zkratek, ale nepoužívám je pořád!

Pociťujete také ten krásný pocit vlastenectví a lásky ke svému rodnému jazyku nebo proklínáte osud za to, že jste se narodili právě zde a musíte mluvit právě tímto jazykem?

Bodlák 12x jinak

21. ledna 2011 v 18:07 | Sharaniel |  Rostlinná říše
Bodlák z Krkonoš.
Jednou se žlutáskem, potom s hnědáskem, s broučkem, se čmelákem nebo i samotný...
(Tentokrát je to nahrané s podpisem, měla jsem takové paranoidní období, že by někdo mohl kopírovat moje fotky.)

Technika: Olympus E-510 + objektivy 14-42mm nebo 40-150mm
Autor: Šárka Stuchlíková (Sharaniel), prosím nekopírovat!