Prázdninový den v lese

3. října 2010 v 17:56 | Sharaniel
Smyšlený příběh do školy.
Zadané téma: Můj prázdninový den.
Je to trochu jiné, než byste očekávali podle znění zadaní, ale i tak splňuje to prázdninový den.

Prázdninový den v lese

Byl krásný, slunečný den. Konec července a polovina prázdnin přede mnou. Ten den měl jen jedinou vadu na kráse. Bylo příčerné vedro. Rtuť teploměru se mnohdy vyšplhala až přes hranici 35° C.
Rozhodla jsem se, že uteču před úmorným sluncem do úkrytu pod korunami stromů. Najedla jsem se a vyrazila jsem do lesa. Byl to nádherný, světlý lesík plný mechu, kapradin a kvetoucích květin. Šla jsem pořád hlouběji, nedbajíc na to, že již dávno nejdu po pěšině, ale místo toho kráčím po mechovém polštáři. Když jsem se chtěla podívat, kolik je hodin a jestli bych se už raději neměla vrátit. S hrůzou jsem zjistila, že jsem si mobil zapomněla doma. Otočila jsem se a vydala jsem se směrem zpět. Procházejíc kolem podivného stromu mi došlo, že jsem zabloudila. Nejdříve mě zachvátila panika a běžela jsem doprava a později doleva, abych zjistila, že cestu vážně nikde nevidím. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než se uklidnit a vydat se nějakým směrem.  Les přeci musí někde končit  a jakmile vyjdu z lesa bude všechno dobré. Jak jdu dál a dál zaslechnu výstřely. To budou určitě myslivci, když mě uvidí, neublíží mi. A začala jsem křičet.
"Vidím vás, prosím nestřílejte. Jsem tady."
Odhrnula jsem keř a doopravdy jsem je uviděla. Jenže, nevypadali jako myslivci, ale spíše jako... Raději jsem na to nechtěla ani pomyslet a vydala jsem se směrem k nim. Najednou jeden z nich zařval.
"Sakra, vážně nás vidí a určitě to nahlásí! Udělej něco!"
Ten, co byl ke mně blíž se otočil a mířil na mě puškou.
"Já nic neřeknu. Jenom jsem se ztratila, prosím, nechte mě být." řekla jsem již celá vyděšená.
"A to ti jako máme věřit?" uchechtl se ten, co na mě mířil.
Ten druhý, co stál dál ještě něco zřval, ale slovům jsem už nerozuměla. Přehlušil je totiž výstřel. Výstřel mířený na mě...

"Ááááá!" ozval se jekot otřásající celým domem.
Celá zmatená a vyděšená jsem se prudce posadila a rozhlížela jsem se kolem sebe. Byla jsem ve svém pokoji. Nikde nebylo vidět žádný strom, žádného chlapa s puškou a všude bylo ticho a tma. Čas na mobilu, který ležel na nočním stolku, ukazoval tři hodiny a osmnáct minut.
"Byl to jenom sen..." zašeptala jsem a zase jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tutti Frutti Tutti Frutti | Web | 3. října 2010 v 18:26 | Reagovat

Ješkova, takový sen bych nechtěla :-D

2 sharaniel sharaniel | Web | 3. října 2010 v 18:39 | Reagovat

Díky bohu se mi nezdál, celé jsem si to vymyslela :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama