Já se vrátím

5. září 2010 v 20:16 | Sharaniel
Jedná se o smyšlený příběh!

Já se vrátím…
Jmenuji se Sylvie a můj příběh začíná v lednu roku 2001.
Byl krásný den. Slunce brzy vyšlo na oblohu a ptáci se rozezněli spolu s ním. Nemohla jsem jen tak sedět v posteli, a proto jsem vstala a vydala jsem se na dlouhou procházku do lesa. Sem tam jsem zahlédla pasoucí se srnku a jednou dokonce i malého srnečka skotačícího na sluncem ozářené pasece.
Posadila jsem se na pařez a přemýšlela. Myslela jsem na všechna žijící zvířata a na to, jak lidé ničí Zemi. Planetu, kterou považují za svojí, ale chovají se k ní jako cizí. Vlastně mi bylo líto, že patřím k ostatním lidem. Nikdy se nestanu divokým zvířetem, třeba vlkem. Nikdy nebudu svobodná s čistou duší a řešící jenom to, jestli si obstarám potravu a uhájím teritorium.
A potom mě to napadlo. Napadlo mě, že třeba doopravdy existuje druhý život - ten, co žijete po smrti a stanete se zvířetem. Znovu jsem přemýšlela, tentokrát nad tím, jaké by to bylo, kdyby moje duše žila v těle vlka. Kdyby moje vůle žila dál, jenom v ušlechtilejším těle.
Najednou se podívám dolů na zem a u svých nohou vidím mravence táhnoucí mrtvé tělo mouchy a dojde mi, že vlastně chci žít. Vždyť jsem nevyzkoušela všechny lidské činnosti, vždyť jsem téměř nikde nebyla. A vrácím svoje myšlenky na správnou dráhu. Ne, já chci ještě žít jako člověk.
Využiji toho, že jsem člověk a pomohu zachárnit planetu. Pokusím se stát slavnou a významnou, aby mě lidé brali vážně. Já to dokáži. Zachovám tuto nádhernou planetu pro spoustu dalších generací lidí, ale i zvířat a všech ostatních živých i neživých organismů.
S pocitem uspokojení nad skvělým nápadem se vydám domů. Procházím jednou takovou tmavou uličkou a najednou vidím nějaký pohyb. To byla určitě zatoulaná kočka, říkám si. Jdu dál a opět pohyb, ale tentokrát předemnou vyskočil chlap, který držel v ruce zbraň.
"Naval mi prachy a šperky jinak tě zabiju!" řekl tiše, ale zřetelně muž s pistolí.
"Já u sebe vážně nic nemám. Byla jsem se projít do lesa a nic jsem si s sebou nevzala. Vážně. Byla jsem tam, abych…"
PRÁSK!
Byl krásný den. Správný den na to , abych začala žít svůj druhý život. Život v těle vlka.
Druhý den bylo v tmavé uličce ve městě nalezeno mrtvé tělo ženy. Neměla u sebe žádné doklady, žádné peníze ani šperky. Pravděpodobně se jednalo o krádež. Žena nebyla pohřešovaná. Nikdo ji nescháněl ani nehledal. Případ byl proto odložen a až dodnes nevyřešen.
©Šárka Stuchlíková, Sharaniel
Zákaz kopírování!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Patris Patris | Web | 4. října 2010 v 15:58 | Reagovat

Wow!

Moc hezký..
Sice smutný, ale krásný!

2 Ayeen Ayeen | Web | 6. října 2010 v 15:10 | Reagovat

Nádherný!
Dojemný , ale opravdu moc moc hezký , úžasné ...

3 sharaniel sharaniel | Web | 6. října 2010 v 20:50 | Reagovat

Děkuji

4 therysek-diary therysek-diary | Web | 11. listopadu 2010 v 11:14 | Reagovat

píšeš nádherně...

5 KFC KFC | 29. května 2011 v 21:36 | Reagovat

Moc pěkné! úžasné, píšeš jako opravdová spisovatelka :) ;-)

6 jollyrodent jollyrodent | 10. srpna 2011 v 21:12 | Reagovat

ten závěr opravdu má něco do sebe..člověk se nad tím musí zamyslet..

7 Bella-Kate Bella-Kate | Web | 14. srpna 2012 v 14:09 | Reagovat

Nádherné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama