Září 2010

7.9.2010 - Obyčejný školní den

7. září 2010 v 20:01 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
A je tady... další školní den. Jako bych jich už nebylo dost.
Vlastně je to úplně obyčejný, nudný a nezáživný den... Prostě chci jenom cvakat na klávesnici a nic lepšího, než popsat dnešní den mě prostě nenapadlo.

Vstávám jako obvykle v 6:35. Podrobnosti ohledně vstávání a ranní přípravy do školy nejsou nutné, takže už se zázračně nacházíme pře školou a hodiny ukazují 7:45. Den začínáme anglickým jazykem s tím, že si naepisuje první stránku sešitu jako každý údaji o sobě (jméno, škola, oblíbené barva,...) A najednou je jedna hodina pryč. Posouváme se tedy do jiné učebny, kde nás čeká čeština a povídání si o tom, jak vlastně vznikl ten náš západoslovanský jazyk. A hned potom, co nahlas dočtu ten strašlivě dlouhý text

Škola začala. Né asi...

6. září 2010 v 20:27 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Dobře, oficiálně už jsme všichni školou povinní navštívili tu budovu 4x, ale až teď mi to došlo.

Celé ty tři dny jsem si myslela, že to ještě nemůže být ten školní rok, který trvá deset měsíců... Že to je sen a každou chvíli se probudím a zjistím, že je 1. července. Pořád nic. Až těsně předtím, než jsem začala psát ten článek mi to došlo.
Pomohlo mi k tomu linkování okrajů do sešitů (no chápete, proč to nemůžou prodávat s okraji?!) a nadepisování jména a hlavně třídy.
Ano, tohle je poslední rok na základní škole. Ještě o prázdninách jsem si říkala, jak to bude úžasné a jak to musí být nezapomenutelné. Teď to ale vypadá, že to bude nudný a ještě víc stresující rok.
Blíží se čas přijímaček (ó bože, prosím tě, ať mě vezmou bez příjímaček) a ještě ke všemu někteří učitelé (přesněji jeden, který nás má na dva předměty) budou chtít, abychom zabrali a že nám nic neodpustí. Proč? Kdo to má všechno stíhat?

Ano je to tak. Je tu deset měsíců, zhruba 200 dní strávených ve škole, z toho každý den minimálně šest hodin.
Jedinou pomocí snad zůstává - udržujte si dobrou náladu, jedině to vám skutečně pomůže, protože do znuděné hlavy nic nového jen tak snadno nedostanete.

et
 Vlastní foto (Šárka Stuchlíková, Sharaniel)

Kozy a ovce z Kunětické hory

6. září 2010 v 16:21 | Sharaniel |  Ostatní zvířata
Fotografie jsou pořízeny dne 29.7.2010.
Technika: Olympus E-510 + objektivy 14-42mm nebo 40-150mm
Autor: Šárka Stuchlíková (Sharaniel), prosím nekopírovat!

Toto jsou kozy a ovce, která se nacházejí pod Kunětickou horou. Jsem takové... no jak to jenom říci. jsou na lidi zvyklé a nebojí se u vás žebrat.
Fotky se zobrazí po kliknutí na CČ.
Kvalita je značně zhoršená tím, že jsou fotky nahrány z rajčete - opravdu se mi to totži nechce dávat sem po jedné fotce.


Já se vrátím

5. září 2010 v 20:16 | Sharaniel
Jedná se o smyšlený příběh!

Já se vrátím…
Jmenuji se Sylvie a můj příběh začíná v lednu roku 2001.
Byl krásný den. Slunce brzy vyšlo na oblohu a ptáci se rozezněli spolu s ním. Nemohla jsem jen tak sedět v posteli, a proto jsem vstala a vydala jsem se na dlouhou procházku do lesa. Sem tam jsem zahlédla pasoucí se srnku a jednou dokonce i malého srnečka skotačícího na sluncem ozářené pasece.
Posadila jsem se na pařez a přemýšlela. Myslela jsem na všechna žijící zvířata a na to, jak lidé ničí Zemi. Planetu, kterou považují za svojí, ale chovají se k ní jako cizí. Vlastně mi bylo líto, že patřím k ostatním lidem. Nikdy se nestanu divokým zvířetem, třeba vlkem. Nikdy nebudu svobodná s čistou duší a řešící jenom to, jestli si obstarám potravu a uhájím teritorium.
A potom mě to napadlo. Napadlo mě, že třeba doopravdy existuje druhý život - ten, co žijete po smrti a stanete se zvířetem. Znovu jsem přemýšlela, tentokrát nad tím, jaké by to bylo, kdyby moje duše žila v těle vlka. Kdyby moje vůle žila dál, jenom v ušlechtilejším těle.
Najednou se podívám dolů na zem a u svých nohou vidím mravence táhnoucí mrtvé tělo mouchy a dojde mi, že vlastně chci žít. Vždyť jsem nevyzkoušela všechny lidské činnosti, vždyť jsem téměř nikde nebyla. A vrácím svoje myšlenky na správnou dráhu. Ne, já chci ještě žít jako člověk.
Využiji toho, že jsem člověk a pomohu zachárnit planetu. Pokusím se stát slavnou a významnou, aby mě lidé brali vážně. Já to dokáži. Zachovám tuto nádhernou planetu pro spoustu dalších generací lidí, ale i zvířat a všech ostatních živých i neživých organismů.
S pocitem uspokojení nad skvělým nápadem se vydám domů. Procházím jednou takovou tmavou uličkou a najednou vidím nějaký pohyb. To byla určitě zatoulaná kočka, říkám si. Jdu dál a opět pohyb, ale tentokrát předemnou vyskočil chlap, který držel v ruce zbraň.
"Naval mi prachy a šperky jinak tě zabiju!" řekl tiše, ale zřetelně muž s pistolí.
"Já u sebe vážně nic nemám. Byla jsem se projít do lesa a nic jsem si s sebou nevzala. Vážně. Byla jsem tam, abych…"
PRÁSK!
Byl krásný den. Správný den na to , abych začala žít svůj druhý život. Život v těle vlka.
Druhý den bylo v tmavé uličce ve městě nalezeno mrtvé tělo ženy. Neměla u sebe žádné doklady, žádné peníze ani šperky. Pravděpodobně se jednalo o krádež. Žena nebyla pohřešovaná. Nikdo ji nescháněl ani nehledal. Případ byl proto odložen a až dodnes nevyřešen.
©Šárka Stuchlíková, Sharaniel
Zákaz kopírování!

Krkonoše - Špindlerův Mlýn (spousta fotek)

5. září 2010 v 18:41 | Sharaniel |  Krajina
Fotografie jsou pořízeny v rozmezí od 10.7.2010 do 16.7.2010.
Technika: Olympus E-510 + objektivy 14-42mm nebo 40-150mm
Autor: Šárka Stuchlíková (Sharaniel), prosím nekopírovat!

Týdenní pobyt v Krkonoších a všechno, co k tomu patří.





Prázdniny

4. září 2010 v 21:30 | Sharaniel
Na začátku se to zdálo jako neskutečně dlouhých 62 dní a dnes? Jsou pryč? Kde jsem je poztrácela?

Ano, to byli prázdniny. Popisovat každý den? Ani náhodou...

1.7. - 9.7.2010
Doma, na zahradě, u počítače nebo televize
První prázdninové dny jsem trávila jak jinak než nádherným nicneděláním, které po chvíli omrzí, ale ve skutečnosti je to ta nejlepší věc.

10.7. - 16.7.2010
Krkonoše, Špindlerův mlýn
Byly jsme ubytované (já, máma a sestra) v penzionu Alenka. Měli tam výborné jídlo, krásné pokoje a z okna bylo vidět nádhernou přírodu. Každý den jsme ušli zhruba 10 kilometrů a to i přesto, že celý týden doslova pražilo slunce. Moc se nám tam líbilo a říkali jsme, že sem o příštích prázdninách pojedeme znovu.


17.7. - 23.7.2010
Opět doma
Někdy je prostě potřeba přesázet kaktusy nebo vyplet záhonek a tak jsem zase trávila část prázdnin doma.

24.7. - 25.7.2010
Původně: v Mladé Boleslavi, Nakonec: doma
Tak tohle měl být nejlepší víkend z celých prázdnin. Měla jsem ho totiž strávit na ranči u koní. Ze začátku to vypadalo slibně - všechno se domluvilo a vyrazili jsme na cestu. Jenže, když jsme tam přijeli nikdo tam nebyl a navíc to tam nevypadalo vůbec tak, jako na fotografii. Všude bylo různé harampádí z přestavby a vůbec to nevypadalo, že by to tam bylo nějak turisticky vytížené. Hodinu jsme tam tedy čekali a když se nikdo neukázal tak jsme jeli domů... Sice mi bylo slíbeno, že příští rok pojedu jinam a třeba i na týden, ale stejně mi to bylo hrozně líto.

26.7. - 28.7.2010
Už zase doma
Návštěva domova, né vůbec jsem tam nejsem často.

29.7.2010
Kunětická hora
Udělali jsme si výlet na Kunetickou horu, kde jsme se koukli na zvířátka, hrad a perníkovou chaloupku. Pěkná příležitost k focení a celkem dobré počasí.

30.7.2010
Doma
Není, co bych dodala

31.7.2010
Zoo Dvůr Králové nad Labem
Celodenní výlet do královédvorské Zoo. Svítilo sluníčko a bylo příjemně, alespoň jsem vyzkoušela nový objektiv k foťáku.

1.8.2010
Pardubické závodiště
Aby jsem viděla alespoň nějaké koně, museli jsme se jet podívat do Pardubic na mezinárodní závody ve všestrannosti. Přijeli jsme na 3. den - to znamená, že jsme shlédli parkur a slavností dekorování. Bylo to moc pěkné.

2.8. - 14.8.2010
 Už zase doma
Né, že by mi to vadilo. Vždyť od toho jsou prázdniny...

15.8. - 21.8.2010
Krkonoše, Malá Úpa
Tentokrát jsme vyrazili do jiné části Krkonoš - do Malé Úpy. Ubytované jsme byly na dětské chatě Ťapce (to kvůli sestře). No myslela jsem si, že to tam bude daleko horší, ale nakonec jsem to přežila ve zdraví.

22.8. - 27.8.2010
Orlické hory, Deštné
Tady jsme byli na soustředění s baletem. Trénovali jsme vždycky od rána do večera + před snídaní se chodilo běhat a byla "krátká" protahovací rozcvička. Nakonec jsme stejně nic nového neudělali a ani pořádně nic nedodělali, ale bylo to jedno z nejlepších soustředění.

28.8.2010
Žireč
Nesměla jsem chybět na 42. ročníku výstavy drobného zvířectva, kde jsme jako vždy prodávali kaktusy. Kromě toho, že nepřivezli chleba to bylo velmi podařené a to i přesto, že ráno občas sprchlo. Možná se mi to totlik líbilo hlavně proto, že jsem byla požádána o nafocení psů, kteří předávděli ukázku v agility.

29.8. - 31.8.2010
Doma
Psychická příprava na začátek školy aneb Vymýšlení, jak si co nejvíce užít poslední rok na základce, a to tak, aby na mě jen tak nezapomněli.

Fotografie z prázdnin je možno shlédnout tady - stuchlikova.rajce.net