Červen 2010

Třetí mocnost - úvod

19. června 2010 v 11:59 | Sharaniel |  Třetí mocnost
  Jsem tu již dlouho. Nenarodila jsem se, prostě mi byla dána síla žít. Žít napořád a opatrovat planety. A takhle jsem se dostala k Planetě Zemi, stala se ze mě její matka. Pamatuji tu chvíli, kdy se zrodila Planeta Země. Ten den, kdy vymřeli dinosauři. Přihlížela jsem, jak se lidé ujímají moci nad světem. Viděla jsem, jak se navzájem zabíjejí a sledovala jsem průběh každé války. Za tu dobu jsem ani trochu nezestárla, já totiž nestárnu. Nikdo mě nikdy neviděl a jen tak asi neuvidí.

  Kdo jsem? Ne, nejsem žádný Bůh ani nespadám do řad pekelných. Jsem tady a teď. Každá minuta, každá vteřina kdekoli a kdykoli na světě mi neunikne. Můžete mě nazývat, jak vás napadne, ale nikdy to nebude přesně takový název, který by mne skutečně vystihl. Ani dobro, ani zlo - taková jsem já. Můžu se koukat, jak se lidé navzájem vraždí, jak přichází přírodní katastrofa a nic neudělat. Ale umím také pomoci jedné či druhé straně.

  Na světě je pár lidí, kteří se mnou dokáží komunikovat. Žádný z těchto spojovatelů ovšem nemá nejmenší tušení, že za tím stojím já. Myslím si, že jsou obdařeni magickou mocí nebo, že mají dar. Ne, to vše jsem já. Posílám sny, které ukazují budoucnost. Vysílám signály, které u spojovacích lidí vybraných pro tuto činnost vytvoří intuici. Takto jsem zachránila mnoho lidí a zvířat. Mimo to, že mohu posílat signály pár lidem, můžu komunikovat s jakýmkoliv zvířetem na Zemi. Zvířata o mě vědí. Ví přesně, kdo já jsem, ale nikomu z rodu lidí to nikdy neřeknou. Neřekly a neřeknou, a to ani kdyby uměly mluvit.

  V dnešní době je na světě mnoho vědců, kteří by rádi zjistili, jak je možné, že někteří lidé mají tušení a mohou předpovídat budoucnost. Kvůli tomu již nemůžu posílat tolik signálů. Přiznávám, že jednu věc nevím. A to je, co by se stalo, kdyby mě odhalili? Ve skutečnosti je mým posláním udržet svět v ronováze. Takže žádné úplné dobro, ale ani zlo.

  Jenže ne vždy se to daří. Když někdo zdědí talent přijímat mé signály a tuto sílu jakýmsi nedopatřením zdvojnásobím, vzniká z toho velmi nebezpečný jedinec, narušující moji existenci.

5.6.2010 - Galakoncert v Praze

19. června 2010 v 11:29 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Ne, ani po té šloke v přírodě jsem si nemohla jeden pitomý den odpočinout!

Hned druhý den musím vstávat v sedm hodin a jet do Prahy ještě s jednou kámoškou na baletní vystoupení.
Vyjížděli jsme trochu dřív, a to zčásti proto, abychom stihli ještě nakoupit nějaké ty baletní potřeby v Sansche (baletní obchod) - koupili jsme tam jeden kostým a já jsem si potom ještě koupila 3x baletní punčocháče (byly ve slevě - jedny za 50 Kč) a černo-bílý krásný dres.
Potom jsme šli na zkoušku. Vzhledem k tomu, že jsem to celý týden netrénovala a flákala jsem se na škole v přírodě vypadalo to katastrofálně a ještě ke všemu jsem měla menší výpadek paměti...
Po zkoušce jsme měli dvě hodiny čas do doby, než začne představení, a tak jsme se šli najíst do pizzerie. Kvůli tomu, že s námi byla i naše učitelka na balet tak jsme si s kámoškou nemohli dát pizzu, ale každá jsme si vybrala salát. Ale saláty měli dobré a s čerstvou zeleninou, takže nám to ani nevadilo.

Hned po jídle jsme šli pro jistotu zpátky a začali jsme se připravovat. Bylo by totiž celkem potupné, kdybychom to nestihli.
Začala jsme kamarádce dělat účes - dva drdoly a bylo to celkem zajímavé. Vůbec my to nešlo a strašně dlouho my to trvalo, přičemž výsledek byl stejně... no, jak to jenom říct... zajímavý.
Potom mi kámoška začala dělat drdol - to měla daleko jednodušší, takže to měla za chvíli a vypadalo to moc hezky. Nasoukali jsme se do kostýmů - kámoška do toho krásného nového bílého kostýmu na Giselle a já do fialového dresu a fialové baleriný, která odstávala nahoru, a to i přesto, že jsme ji na celou dobu dali do igelitky obráceným směrem (aby se otočila dolů a netrčela nahoru :))
Namalovaly jsme se, oblékly si špičky a začaly jsme se rozcvičovat.
Když na nás přišla řada (což nebylo tak hned, protože jsme šli ke konci) docela v pohodě jsme to odtančily. Jenom mě tam zase něco nevyšlo a byla jsem potom docela ufuněná. No jo no, hold ten týden nic nedělání udělal své.

Samozřejmě, to bychom nebyly my, abychom něco neprošvihly - prošvihly jsme velkou záverčnou děkovačku, ale nijak nám o nevadilo.
Po odtancování a převlečení se zpátky "do civilu" jsme nasedli do auta a odjížděli zpátky domů...

30.5. - 4.6.2010 - Škola v přírodě

11. června 2010 v 20:37 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Blíží se konec školního roku a my jsme psali 4. kontrolní slohovou práci, která samozřejmě nemohla být na jiné téma, než na: ,,Jak jsem byla na škole v přírodě" a mělo to být podané ve formě vypravování.
Takže tohle bude takové přepsání, aby těch 45 minut vymýšlení normálního textu nepřišlo jen tak nazmar. (stejně jsem to potom nestihla na čisto přepsat až do konce, ale toho si snad nikdo nevšimne)
Jinak text jsem si při tomhle dalším opisování zase trochu poupravila.

Byla neděle s datem 30. května, ovšem podle počasí by to nikdo nepoznal. Tento den okolo poledne se mělo odjíždět na týdenní pobyt strávený na horách s názvem Škola v přírodě (jak kreativní).
Ještě hodinu před odjezdem jsem si do tašky přidávala poslední životně důležité věci a psychicky jsem se připravovala na odjezd.
Vzhledem k tomu, že v tu dobu zuřila silná bouřka se mi nikam nechtělo. Tuto nechuť ještě umocnil fakt, že jsem k autobusu dorazila celá promočená a to i přes moji snahu zůstat skrytá pod deštníkem. Nastupování do autobusu probíhalo poklidně, tentokrát to nebyla žádná chaotická strkanice.