Pohádka o čarodějnici jménem Droga

24. května 2010 v 21:25 | Sharaniel |  Na téma týdne
Každému z nás jiště vyprávěli spousty pohádek. Většinou ty s dobrým koncem, ale také ty s koncem špatným. Ty pohádky nebyly jen bezduché vymyšlené slátaniny, později jsem pochopila, že je na nich něco pravdy...

Vzpomínám si na pohádku, na pohádku se smutným koncem. Zněla nějak takto:
Jedna holčička se procházela po lese a zastavila se až na mýtině, kde stála chaloupka. Chaloupka byla naprosto obyčejná a tak si pomyslela, že by se mohla podívat dovnitř a zeptat se, jestli nemají trochu vody. Zaklepala a otevřela ji taková starší paní, která se představila jako Droga. Vzala holčičku dovnitř a dala ji napít normální čisté vody. Holčička se jí zeptala, jestli nemá něco dobrého na posilnění a povzbuzení nálady. Holčička totiž byla v tu chvíli smutná, protože ji zemřel bratříček. Droga řekla, že by něco měla, ale není si jistá, jestli by si to měla holčička brát. Holčička řekla, že to je v pořádku a že si to ráda vezme. Zašla tedy Droga do komory a přinesla bílé "bonbónky". Holčička si tedy jeden vzala a když zjistila, že se potom cítí lépe, poprosila Drogu, jestli by ji nedala pár těch "bonbónků" domů. Droga svolila a přinesla jí celý pytlíček "bonbónků".
O týden později holčička zjistila, že bez té dobré a příjemné nálady navozené dárkem od Drogy nemůže být, a že si musí zajít pro další "bonbónky" a vydala se hledat Droginu chaloupku do lesa. Marně hledala celý den a celou noc nikde mýtinu nenašla. Hledání ale stále nevzdávala a šla dál, kroužila lesem tři dny, až už nemohla jít.. Musela si vzít další "bonbónek", ale ten neměla. V záchvatu se schoulila pod kmen stromu a nemohla se pohnout, už jí nezbývaly síly. A tak ležela, až se z ní stal kámen, který tam je dodnes.


A teď už k mému příběhu.

Rozešel se se mnou kluk a já byla naprosto na dně. Nevěděla jsem, co mám dělat. Neměla jsem žádné přátele, kteří by mě podpořili, a proto jsem si sehnala drogy. Řekla jsem si, že mi to nemůže uškodit, když to jenom vyzkouším...
Vzala jsem si jednou, líbilo se mi to. Vzala jsem si podruhé, bylo to ještě lepší. Vzala jsem si potřetí a byl to neuvěřitelný pocit. Vzala jsem si počtvrté,...
Najednou jsem zjistila, že jsem asi závisla. No nic, jenom jsem tomu zasmála a pokračovala ve své "jízdě".
Až jednou jsem se šla projít do lesa, samozřejmě pod vlivem drogy a co nevidím. Zpoza stromu ke mně kráčí Droga. Vypadala úplně stejně jako ta z té pohádky. Vztahovala ke mně ruku a podávala mi lísteček... její ruka byla pořád blíž...blíž... BUM! Omdlela jsem. Když jsem se trochu vzpamatovala začala jsem se pomalu zvedat a vedle sebe na zemi jsme spatřila ten lísteček. Byl to ten mírně zažloutlý přeložený papír, jaký mi podávala ta postava z pohádky. Rozevřela jsem lísteček a na něm stálo:
,,Najdi v sobě vůli vzepřít se tomu nebo si já najdu tebe a už nikdy nespatříš svit Slunce."
Roztřesenými prsty jsem ten lístek zmačkala a pohodila do křoví. Byla jsem celká otřesená a tak mi chvíli trvalo než jsem se dovlekla až domů.
Dom jsem nad tím přemýšlela a došla jsem k závěru, že se mi to všechno jenom zdálo. Jenže jít zpátky a kouknout se po tom lístku jsem se neodvážila. A radši jsem si vzala další dávku...
Celý týden jsem si zase brala a na událost s čarodějnicí Drogou z pohádky jsem úplně zapomněla.
Jenomže... Byl pátek a já jsem se sama v šeru vracela z párty. Cesta k nám domů vede přes malý lesík, kde už byla pořádná tma. Ozval se podívný zvuk. Přicházela ke mně jakási temná postava. Hrůzou jsem zkameněla a nedokázala jsem se pohnout. Postava se ke mně přiblížila na tolik, abych poznala, že je to čarodějnice Droga. Vztáhla ke mně ruce a hrozivým hlasem promluvila:
,,Neuposlechla ji mě, ani jsi se o to nepokusila! Potom tě čeká jen jediné. Proměním tě v kámen a tak ukončím tvé trápení. Stejně tohle není život." ,,Ne, prosím. Já to zkusím ještě jednou..." snažila jsem se prosit. "Dobře, dám ti ještě jednu šanci. Do tří dnů chci vidět tvojí snahu. Pokud se tak nestane další šanci nedostaneš a já tě ihned proměním".
Přišla jsem domů a zase jsem si řekla, že to byl sen.
O tři dny později jsem se jen tak válela na zahradě. A opět vidím jak ke mně míří ta postava. Už jsem znala tenm pohyb, už jsem věděla, že je se mnou konec. Nepokusila jsem bránit se. Jenom jsem si vysypala do dlaně asi 10 dávek a směřovala jsem ji k ústům. Čarodějnice zaječela "Jak chceš!" Tato obrovská dávka již zmizela v mých ústech a já jsem cítila jak se ze mně stává kámen. Moje poslední myšlenka byla: ,,Čarodějnice mě proměnila v kámen. Relativně poklidný konec..."

O dvě hodiny později rodiče nalezli svou dceru ležící na zahradě v podivné poloze. Nedýchala, srdce jí netlouklo. Později bylo zjištěno, že zemřela na předávkování drogou...

Ve skutečnosti žádná čarodějnice Droga neexistovala. Byla to pouze halucinace. Halucinace, která se jí snažila pomoci. Chtěla ji uchránit před drogami, chtěla, aby se jich vzdala...
Nikdy za to nemůže droga, ale vždy jen a jen VY!

*Jedná se o smyšlený příběh, na který se vztahují všechna autorská práva. ©Sharaniel
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terulka1998 terulka1998 | 10. dubna 2011 v 20:08 | Reagovat

Jo jo, droga je zlá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama