Proč je dobré vracet se ke starým věcem...

30. dubna 2014 v 15:02 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Víte proč je dobré vracet se ke starým věcem ze svého života?
  1. Něco málo si uvědomíte.
  2. Budete si vážit toho, kde právě jste a jaký máte nyní život.
  3. Postrčí vás to zpátky do správných kolejí.
  4. Je to i trochu sentimentální.
  5. Někdy to bývá vtipné, jindy se za své výlevy jen stydíte.
  6. Teď jste o něco moudřejší a můžete minulé nápady vylepšit.
Rok a půl...? Páni, kde ten čas je? Co všechno se za tu dobu změnilo...
  • Svět neskončil
  • Jednou jsem tak chytře šla po ulici ve správnou dobu...
  • Jsem ve třeťáku, konečně!
  • Taky jsem dospělá (vážně hurá)
  • Dokončila jsem svou vědeckou stáž a výsledky prezentovala na konferenci
  • Je zase jaro
  • Slovensko, Belgie, Holandsko (aneb trocha cestování v březnu a dubnu)
  • ale stejně ten čas utíká nějak moc rychle...
Dobré změny, špatné změny. Zlepšující se oblasti života a na druhé straně lehce úpadková tendence.
Všechno to nějak bylo a nějak taky bude.
Teď je teď a to je ta doba, kdy je potřeba něco trochu změnit. Malinko se vrátit a lehce přehodit vyhýbku.
A podle čeho měnit? Přeci podle toho, jak to cítí srdce a jak se to líbí hlavě, však to znáte...

 

Bojíte se konce světa?

20. prosince 2012 v 22:10 | Sharaniel |  O celosvětových problémech
Bojíte se konce naší extrémně ničivé lidské éry? Bojíte se konce světa, jaký známe dnes?
Nebojte se, pouze očekávajte.

Můžeme se třeba i těšit a doufat.
Můžeme si přát změny.
Můžeme věřit ve svět bez polidštěných a lehce připitomělých bohů (ne, velké B by se tam prostě namělo v žádném případě psát).
Ve svět bez lidí.
V nové šance pro vybrané.

Třeba je konečně na čase dát věci tam, kde měly být.
Třeba konečně přišla doba, kdy se všechno spraví a bude to tak, jak to mělo být už na začátku.
A tentokrát to není pouze relativní pohled.
Vždyť se rozhlédněte kolem...
Procento mladých, kteří chtějí něčím být a mají reálné a důležitější cíle je čím dál tím nižší. Nevědí, co mají dělat. Jejich jedinou zábavu je kouření cigaret, pití alkoholu a péče o svůj zdánlivě dokonalý vzhled, blonďaté vyžehlené vlásky a čis%toučké prasátkově růžové oblečení. A těm, kteří chtějí něčeho dosáhnout se posmívají a ponižují je.
Jak to bude vypadat za deset, dvacet let až tito lidé dospějí? Co to bude za svět? Bude se ničit příroda jen proto, aby byl materiál a energie potřebná na výrobu růžového oblečení a benzínu do drahých sporťáků. Takhle to nikdy nemělo být a jestli někdo hodlá tvrdit opak, ať se vážně zamyslí nad vlastním zdravým úsudkem a nad celou situací.

Upřímně, jestli se něco zásadně nezmění, budu zklamaná. Jestli už 22. nebo 23.12. nebude jiný, alespoň o trochu lepší svět, bude to jako prohra.
Dokonce se bojím toho, že se nic nestane... že se nestane vůbec nic,

Co vidíš? Čistý svět.

20. prosince 2012 v 21:52 | Sharaniel |  Na téma týdne
Po dlouhé době jsem opět měla chuť napsat článek a opravu moc se mi zalíbilo téma týdne.

Nemusím ani zavírat oči, abych viděla, to, co by mělo být a to, co se prostě jednou vrátí. Čistý poklidný svět bez zbyteečných hloupostí, smrti a utrpení. Bude to znít krutě, radikálně a zavrženíhodně, ale je to svět bez lidí. Lidé dávno zmařili veškeré šance na nápravu. Jako druh s sebou přinášíme puze destrukci a negativní vlivy. Nejsme nejdokonalejší výtvor přírody, ale největší hříčka, která se zvrhla v něco doopravdy strašného.
Copak to nikdo nevidí? Proč to nechcete vidět?
Je to tak jednoduché. Ano, chápu, že je to těžké, když patříme do stejného druhu, ale to není omluva pro to, abychom zavírali oči před strašnými svinstvy, která působíme přírodě, nemluvě o tom, jak se chováme k příslušníkům vlastního druhu.
Už dávno naše chování postrádá téměř veškerou logiku. Už dávno nemáme světu co nabídnout, kromě zkázy, utrpení a smrti.
Tohle je ten pověstný vrchol evoluce? no samozřejmě není, jediní, kdo si to myslí, jsme pouze mi sami a kde berete tu jistotu, že to samé o sobě neříkají třeba vlci, nebo velryby? Jak se může král korunovat sám. Vlastně pravý ctnostný a čestný král ne, nýbrž diktátor a krutý vládce ano. V tom případě to tedy všechno naprosto dokonale sedí.
Většina z nás je jenom banda zabedněných tupců kteří si myslí, že tupým životem ve stádě bude všechno v pořádku. 6e prostě prožíjí svůj život, všechno bude v pohodě a okolní problémy se jich prostě netýkají. Copak jste všichni slepí, hluší a s nutnou dávkou demence?
Tohle už není o tom, kdo je a kdo není in. Není to o tom, jaké máme známky, nebo jestli s někým chodíme. Sakra už to vážně není o nás.
Víte, jsem sobec. Relativně. Pouze co se týká ostatních lidí, k přírodě ne. Jenže problémem dnešní společnosti je to, že si lidé myslí, že nejlepší je, když jsou lidé nesobečtí vůči jiným lidem. Chápete ten problém? Jsme jako vši, které napadly, kdysi tak bujnou kštici matičky Země a staráme se pouze o to, jak se co nejrychleji a nejefekrivněji množit a jak podporovat příslušníky svého druhu.
Samozřejmě, že mnoho lidí je nastěštěstí tak moudrýcha a nejsou vůči přírodě lhostejní a ti mají můj obdiv a poklonu za to, že se dokázali odpoutat od tupého davu a jít vlastní správnou cestou. Za to, že jsou nesobečtí.
Nejsme všichni tak beznadějní, ale ta většina, která se nezmění a hlavně nechce změnit by prostě a jednoduše měla zmizet.

Můžeme mne soudit za mé nemorální a společensky absolutně nevhodné názory, ale já se jich prostě nevzdám.
Dnes jsem si vybavila, jak jsem ve školce přemýšlela, proč jsem na tomto světě. Proč zrovna mě poslali na tento svět a jaké je mé poslání. Najednou mám pocit, že to vím a nehodlám se toho pocitu vzdát. Takže vaše komentáře mohou být maximálně urážlivě, klidně můžete přijet osobně ke mě domů a dát mi pěstí do obličeje, ale má slova budou stále stejná.
 


Glee

25. listopadu 2012 v 19:59 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Dřív, když jsem v televizním programu viděla, že dávají Glee, nebo jsem viděla nějaký odkaz na youtube, myslela jsem si, co to je zase za nesmysl. A potom jsem se jednou nudila a v televizi nic jiného nedávali. Tak jsem to zkusila... I přestom, že jsem nechápala většinu souvislostí mě ten jeden díl naprosto dostal. Teď nechápu, jak jsem to mohla tak rychle odsoudit.
Je to jeden z nejlepších seriálů, jaké jsem kdy viděla.
Všichni tam umí nádherně zpívat a celý příběh je přímo nabitý emocemi. Každá píseň ke mně promlouvá s takovou intenzitou, až mě to trochu děsí. Je tam tolik lásky, vděčnosti, síly, snahy a odhodlání. Překonávají překážky a rozhodují se, jak se jim to zdá nejlepší. Je tam tolik životních situací a i když se to někomu může zdát jako hloupý a povrchní seriál, já jsem se v tom našla. Naprosto mě to fascinuje a dodává mi to ohromnou inspiraci. Je tak krásné vidět, jak to vypadá, kdy lidé dělají to, co opravdu milují a dávají do toho celé své srdce. Přesně tajková bych jednou chtěla být. Ne přímo se zpěvem, i když to by se mi také líbilo, ale v nečem jiném. Tak trochu bych chtěla žít jejich život...
Postě příliš mnoho pocitů, než abych dokázala všechny uspokojivě popsat. Je to tak silné, ale přitom to působí tak reálně. Svým způsobem mi to dává křídla a za to moc děkuji.
Dost už bylo slov, to prostě musíte slyšet:

"I'll Remember"


"Everytime"


"Blow Me"


"We Are The Champions"


Nejradši bych sem vložila všechny přezpívané písně...
Prostě a jednoduše doporučuji zkusit se podívat alespoň na jeden díl..

Angína a tak trochu časová tíseň

25. listopadu 2012 v 19:41 | Sharaniel |  Jeden nudný život...
Dlouho jsem nenapsala žádný článek. Omlouvat se za to nebudu, už se totiž nehodlám, omlouvat za věci, které si omluvu nezaslouží, ale to je jiné téma...
Měla jsem angínu, takže jsem po dlouhé době zase ležela v posteli a pravidelně pojídala antibiotika. Na to, že jsem byla nemocná, jsem se cítila až překvapivě dobře. Pěkně v klidu jsem si přemýšlela, kreslila jsem si a četla. Nic mě nerušilo, nic jsem neřešila, tohle bych chtěla prostě zažívat častěji.
Jenže nic není zadarmo a po týdnu klidného ležení jsem se prostě musela vrátit zpátky do té džungle. Ono stačí, aby tam člověk nebyl jeden den a už je mimo, natož potom celý týden. Takže jsem přišla a navalilo se na mě spousta věcí. Většinu jsem samozřejmě jako vždy odložila a něco jsem úplně zametla pod koberec. Poslední dobou se totiž víceméně řídím tím, že to, co není životně důležité, není vůbec důležité.
Jinak se mi ni zajímavého nestalo, pořád jsem tam, kde jsem byla. Možná zase o pár kroků dál k tomu, abych začala naplno žít své sny.

V pátek (23.11.) jsem byla v Praze, ale to všechno stačí na další samostatný článek, takže alespoň vím, o čem psát.

Další články


Kam dál